INDONESIE SULAWESI SULOTCO ESTATE BIO - zrnková káva

Crema a chuť kávy

Káva Indonesie Sulawesi Sulotco Estate BIO vyniká plným tělem s jemnou chutí sladkých hroznů doprovázenou čokoládově kořenitou dochutí. Aroma je především květinové, ale lze zaznamenat také libou karamelovou notu.

Původ kávy

Kávovníky přivezli do Indonésie holandští kolonizátoři během 17. století. Původně keře vysazovali na ostrově Jakarta, až později založili plantáže také na Jávě a Sulawesi. Na přelomu 19. století postihla keře, podobně jako na Srí Lance a v Malajsii, epidemie kávové rzi. Houbová choroba vyhubila naprostou většinu plantáží a zlikvidovala celý koloniální indonéský kávový průmysl. Holanďané se však nevzdali a na ostrovy přivezli kávovníky odrůdy Liberica, kterým se však v místních podmínkách nedařilo dobře. Vyměnili tedy keře arabiky za odolnější robustu. Ta dnes stojí za 90 procenty kávového výnosu Indonésie. O plantáže dnes pečují v naprosté většině drobní farmáři. Po velké kávové krizi totiž mnozí majitelé koloniálních plantáží uprchli ze země. Přesto je stát jihovýchodní Asie a Oceánie proslaven svou špičkovou arabikou. Ukázalo se totiž, že klima kopcovité krajiny, její sopečné podloží a nižší teploty skvěle prospívají právě gurmánské arabice. Jih ostrova Sulawesi poskytuje této kávě přesně, co potřebuje. Nadmořskou výšku nad 1500 metrů, teploty 16-20 °C a minerály vulkanické půdy. Kvůli členitému a špatně přístupnému terénu se také snižuje riziko kontaktu s jinými kávovníky a tím eliminuje možnost dalšího napadení jakýmikoli chorobami. Kávovníky jsou v horském regionu Toraja pěstovány bez použití průmyslových hnojiv či ošetřujících přípravků. Jejich zralé plody farmáři sklízejí a třídí ručně, čímž zaručují maximální kvalitu zrna. Hornatá oblast nedovoluje masivní sběr (ani plošné vysazování kávovníků), proto se výnosy pohybují jen kolem 300 kilogramů na hektar. Na Sulawesi se kávové třešně zpracovávají promýváním, tedy za pomocí vody. Zelená kávová zrnka se po odstranění dužiny nechávají fermentovat 24-48 v kvasných nádržích, suší se především v mechanických sušičkách. Za zmínku stojí nejen kávovníky, ale také lidé obývající Toraju. Jsou totiž proslulí svými komplikovanými pohřebními obřady, které trvají několik dní a navštěvují je stovky místních obyvatel i turistů.