Galapagos - ze země tučňáků a obřích želv

20. 1. 2016 2 minuty čtení

Nádherná krajina, činné sopky, Charles Darwin se svou teorií o evoluci druhů, ještěři, tučňáci či obří želvy – to vše jsou symboly souostroví Galapág, které jsou však také známy především jako jedna z posledních svatyní nedotčené přírody, což se projevilo i v začlenění mezi světové dědictví UNESCO.

Zásluhu na tom má bez pochyby poměrně velká izolace ostrovů od nejbližší pevniny, ale také i obrovský respekt k přírodě samotných obyvatel Galapágů a jejich hrdost nad krásou země, ve které žijí. I z toho důvodu je zde přísně zakázáno používat jakékoliv chemické postřiky, hnojiva či pesticidy a i používání těžké techniky je omezeno na minimum. Zemědělci tedy v zemi, která je v podstatě jedním velkým národním parkem a je součástí jihoamerického státu Ekvádor, pracují výlučně s přírodními zdroji a vlivy tak, aby byl charakter krajiny i plodin samotných zasažen co nejméně.

Neslavně slavná historie

V roce 1869 na pozvání Manuela J. Cobose, místního plantážníka a obchodníka s cukrovou třtinou, přivezli francouzští agronomové na ostrov San Cristobal původní a velmi kvalitní odrůdu kávy Arabica s názvem Bourbon. Díky přírodním a klimatický podmínkám se plodina velice rychle uchytila a Cobosova plantáž jménem Hacienda El Cafetal, která současně sloužila jako velice krutý pracovní tábor pro trestance, díky tomu vzkvétala až do roku 1904, kdy se vězni vzbouřili vůči tvrdým pracovním podmínkám a Cobose zavraždili. Od té doby nechala vláda plantáž pomalu zarůstat okolní přírodou, a to až do roku 1990, kdy se o ni přihlásili Cobosovy potomci.

Příroda nade vše

Průzračně čisté jezero El Junco, rozprostírající se v kráteru vyhaslé sopky, půda vulkanického původu bohatá na živiny a specifické mikroklima způsobené setkáváním Humboldtova studeného a Panamského teplého proudu – i to má velký vliv na kvalitu kávy z Galapág. Několik set metrů nad hladinou moře se vysoko nad pásy kaktusů a opuncií rozprostírají malé kávové plantáže obnovené Haciendy El Cafetal, přičemž vzrostlé kávovníky jsou přesně tytéž, které zde nechal M. J. Cobos zasadit na konci 19. století. Ve stínu pomerančovníků, guave a avokáda vykvétá kávovník dvakrát ročně (vždy únor/březen a listopad/prosinec). Jasně červené plody připomínající třešně jsou poté ručně sesbírány a pečlivě roztříděny. Jen ty nejlepší jsou dále zpracovávány - ty zbývající jsou pak použity jako přírodní hnojivo tak, aby koloběh pěstování kávy mohl opět pokračovat.

Z vybraných "třešinek" se poté vyloupnou vždy dvě zrnka kávy, nicméně i zde probíhá ruční selekce - z těchto dvou zrnek je vybíráno pro další proces jen to menší, které v sobě má plnější a bohatější chuť.

Vzhledem k těmto přísným procesům, které si vysloužily certifikaci "Bird- friendly" (nejpřísnější podmínky ekologického zemědělství) a také vládou vydanému zákazu rozšiřovat stávající plantáže není divu, že je množství kávy Galapagos tak omezené - ročně se zpracuje pro pražení přibližně jen 30 000 kg a dá se tak sehnat pouze ve specializovaných obchodech.

Plná chuť kávy připomínající sladký karamel s lehkým ovocným nádechem je doplněna o delikátní citrusovou tečku. Jedná se rozhodně o výjimečný zážitek, který stojí za to vyzkoušet.